můj první den

7. září 2012 v 20:41 | petruska12 |  fotostory
ahoj.
asi jste si všimli, že jsem tady 2 dny nepsala. důvod je ten, že jsem mpsala fotostory a ukládala si ho po kouskách, takže jsem ho nemohla dát hned, ale teď už je hotové. a jak už asi víte z názvu - fotostory se jmenuje...

můj první den


ahoj. všichni mě znáte. a kdo ne, ten mně pozná během příběhu....
chci vám vyprávět o tom, jak jsem se narodila. nebylo to úplně běžné narození, ale přece. chci vám povědět o svém prvním dni, první hodině, první minutě, první vteřině.....


pokoj, kde jsem poprvé otevřela oči, nebyl ani ošklivý, ani hrozný. podle mně byl krásný. ale abyste rozumněli tomu otevřela oči, tak to bylo podruhé. poprvé jsem slyšela rozhovor svých rodičů, ale o tom už víte, protože jste určitě četli moji knížku.takže můžu zase pokračovat. chtěla bych vám svůj pokoj opravdu dobře popsat. celá podlaha, stěny i strop byly namalované bílou barvou s nějakými ozdobami, které mi tam nalepila moje máma viveka. všude po zemi se válely jehly a kousky látky a další věci. na stěně visel můj obrázek na nějaké mašli. a já spala ve své posteli....

byla jsem přikrytá elektromagnetickou pokrývkou. když jsem se probudila, bylo mi horko.


napřed jsem se snažila si to horko vychutnávat, ale dlouho jsem to nevydržela. bylo mi opravdové vedro.

trošku jsem odsunula pokrývku. a pak ještě o kousek. ale potom jsem dostala strach a radši zalezla zpátky.

pak jsem se znava pokusila o proniknutí do světa. posunula jsem pokrývku o kousek.... o další kousek..... a o další kousek.... a najednou jsem se dívala do světa svýma hlubokýma očima...

pozorovala jsem ležící věci na podlaze. byly to jehly, ale to jsem ještě tehdy nevěděla. připadalo mi, že svět je úplně jiný než v implantovaných vzpomínkách. že je daleko krásnější.


pak moje oči sjely pohledem na lustr. byl stříbrný a pro mně - alespoň tehdy - opravdu fascinující. přišel mi takový milý, příjemný... chtěla jsem si s ním povídat... jenže jsem už tehdy věděla, že to nejde protože lustr není živý... teda alespoň zatím....

a až potom jsem si všimla toku elektřiny na zdi...

už mně přestalo bavit se jenom dívat, navydržela jsem to :) a tak jsem vystrčila ruce ven z postele a trochu si je protáhla. bylo to pro mně něco, co jsem ještě nikdy předtím nezažila a svým způsobem to bylo úžasné.

přehodila jsem nohy přes okraj postele. když jsem se posadila, měla jsem mnohem větší rozhled na svět. a taky daleko lepší. celý svět byl najednou takový lapší a barevnější...

právě jsem začala svůj život. ne ne, žádný další zážitek si už nikdy nezapamatuji tak dobře jako ten první...










snad se vám moje fotostory líbilo a článek jste si rádi přečetli. vím, že jsou některé obrázky rozmazané a proto se vám za to omlouvám. ale snad se vám to líbí. jestli jo, napište mi prosím komentář.
moc vám děkuju
petruska12

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 victoryant victoryant | Web | 8. září 2012 v 13:07 | Reagovat

Naozaj prekrásny príbeh! Obdivujem Ťa, robíš úžasné fotostory. :)

2 petruska12amarecek7 petruska12amarecek7 | 8. září 2012 v 22:34 | Reagovat

[1]: moc ti děkuju :D tvoje komentáře jsou vždycky moc hezké a mně dokážou spravt náladu i v tom nejhorším dni :D a ty máš taky opravdu moc krásný blog :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama